Asi není třeba říkat, že dětský organizovaný sport má u nás poměrně dlouhou tradici. V posledních letech se však zdá, že zájem o něj upadá, zvláště pak v některých konkrétních sportech. Příčina se obvykle hledá v tom, že dnešní děti raději sedí u počítače a hrají videohry. Je to ale skutečně pravda, nebo je za tím přeci jen něco jiného?

V první řadě si musíme přiznat, že oproti dřívější době mají děti mnohem větší možnosti vyžití, zčásti právě díky počítači. Objevilo se také podstatně více zájmových kroužků, které mohou navštěvovat. To znamená, že už se v podstatě nemusí „spokojit“ s tím chodit hrát nějaký sport, nebo%t mají aktivit k dispozici mnohem více. Ovšem zároveň je pravdou, že sport patří mezi ty nejzdravější a nejprospěšnější. Je tedy nutné nové hráče přilákat.

Tím asi nejdůležitějším, co je nutné v tomto ohledu udělat, je propagace. A to nikoliv jednotlivých konkrétních oddílů či klubů, ale sportu jako takového. Například hokejoví trenéři mohou vyprávět o tom, kolik nových zájemců přijde během a po mistrovství světa, které je v televizi téměř vždy středobodem programu. Je to ostatně také důvod, proč fotbalové a hokejové kluby tento odliv nových hráčů zasáhl nejméně. Na místě tedy je, aby bylo v médiích dáváno více prostoru i jiným sportovním disciplínám.

Dále je to pak prostředí daného konkrétního klubu. Jen málokdo bude chtít dojíždět denně na tréninky někam za město, a rodiče také nebudou zrovna nadšeni ze vzdálené lokace. Je tedy nutné, aby prostředí působilo skutečně dobře a profesionálně. To samé platí i o trenérech. Ti by měli být zkušení a dobří, avšak zároveň si uvědomovat, že pracují s dětmi, a podle toho se chovat a upravovat svá očekávání. V neposlední řadě je pak na rodičích, aby si přiznali, že sport není nic levného. Nejde jen o členské poplatky, ale také o nákup výstroje a vybavení. A na to v dnešní době zkrátka nemá každý peníze.